Vítězslav Nezval. Ulice Gît-Le-Cœur. — Praha, 1936 | портал о дизайне и архитектуре

Ulice Gît-Le-Cœur / Vítězslav Nezval. — Praha : Fr. Borový, 1936. — 123 s., il.

Photomontage cover designed by Jindrich Styrsky. Illustrated with eight photographs by Nezval, Jindřich Štyrský, and Jindřich Honzl. Poetic essays by Nezval on his stay in Paris and his companionship with Breton, Eluard, Ernst and Dali among others. The surrealists Nezval, Styrsky, and Honzl travelled to the Congrès International des Ecrivains pour la Defense de la Culture, held in Paris in 1935.

Vítězslav Nezval: Ulice Git-le-cceur (1935) • Na obálku použito kresby Jindřicha Štýrského z roku 1926 • Typo: J. Štýrský • 8 str. příloh: fotografie V. Nezvala, J. Štýrského a J. llonzla, reprodukce obrazu Salvadora Daliho • Vazba: Fr. Muzika • Vytiskla Akc. mor. knihtiskárna Polygrafie v Urně • Vydalo nakladatelství Fr. Borový v Praze, roku 1936

„Ulice „Gît-Le-Cœur“ je myšlena jako protějšek k „Neviditelné Moskvě“ a vytvoří s ní a s připravovanou knihou „Pražský chodec volnou trilogii.

V. N.

Nezvalova nová kniha Ulice Gît-Le-Cœur zrodila se z onoho nesmírného bohatství dojmů, kterými se českého surréalisty, a zároveň vůdčího básníka moderní české poesie, zmocnila Paříž v době, kdy se tu konal Mezinárodní kongres spisovatelů na obranu kultury, jehož byl účastníkem. Ale není to jen historie a kritika významného sjezdu a tudíž dokument ceny nesporné, nýbrž a především kouzelné znovuvzkřišení celého toho rozmanitého života, všech těch překvapujících náhod, nečekaných setkání, myšlenek, snů, zrakových sensací, i onoho celého prudkého okouzlení, v němž za dnů sjezdových i po sjezdových žil přední český básník. Kniha „Ulice Gît-Le-Cœur“ není tedy jen kritikou a historií sjezdu, třebaže v ní vidíme jeho výrazné, skvěle zachycené hlavy Gidea a Barbusse za předsednic-kým stolem, třebaže se v ní dovídáme o podrobnostech osobní srážky André Brétona s Iljou Erenburgem, o tom, jak tato srážka změnilapostoj i jednání sjezdu vůči surréalistům a třebaže nakonec přináší i Nezvalův obsáhlý projev, v kterém chtěl pařížskému sjezdu tlumočit své zásadní stanovisko českého surréalisty k sjezdovým otázkám a jejž přednést mu nebylo umožněno.

Vždyf kniha především oživuje až do jakési fantaskní, snové krásy celý ten rozmanitý svět, utkaný z dojmů, vzrušení, a nálad, jaké mu přinesla nečekaná setkání s přáteli, z náhod, jež překvapují, z chvil, ztrávených před obrazy milovaných malířů, před věcmi, kterých se už dotkla jiná ruka básnická, aby je proměnila v krásu a sen. „Ulice Gît-Le-Cœur“ má však navíc kouzlo osobní i básnické konfese, sílu a přesvědčivost apologie i exegese, zdůvodněných básnickostí každého slova a obrazu i onou znovunalezenou čistotou, jež tak výrazně charakterisuje Nezvalovo myšlení i vidění, zalidněné v „Ulice Gît-Le-Cœur“ lidmi jako je Breton, Eluard, Péret, Ernst, Dali, Tanguy, lidmi, obetkanými gloriolou vroucího a něžného přátelství.

Když před léty česká kritika razila pro Vítězslava Nezvala ono případné označení: rozený kouzelník moderní poesie, byla to nadsázka jen potud, pokud kritika věřila v příští zdárné rozvinutí oslňujícího a silného talentu básníkova, lyricky tak mocného a přirozeného. Tehdejší básník „Podivuhodného kouzelníka", „Pantomimy", jenž dospěl později k velké osudové poesii „Edisona" a „Akrobata", i k čarovným „Básním noci", vydal nyní v rozkošných, rozmanitých i rozmarných verších „Skleněného have-loku", Zpátečního lístku" a ve sbírkách „Sbohem a šáteček" a „Zena v množném čísle" básnicky bohatý i plný počet z velké krásy světa a mnohotvárnosti života, poskytujícího v rozmanitosti svých prudkých barev a vůní, vzrušujících náhod a mocných oslněni i užasnutí jediné nepřetržité dobrodružství jeho básnické obraznosti i rozkošnickým smyslům. A básnický počet, který vydal Nezval, počet tak oslňující, že v něm celý svět hraje barvami, jako duha v kapce čisté vody, ten počet mluví o tisícerých dobrodružstvích útočného zraku básníkova, i jeho nedočkavých smyslů, o sile a epikurejství jeho obraznosti, o vyspění jeho talentu, i spontánnosti jeho básnického tvoření tak, že poznáváte, jak všecko je už samo čiré kouzelnictví, ryzí magie a sama proměnlivost. A ten bohatý a básnicky plný i hudebně zvučný počet z Nezvalova vidění mnohotné skutečnosti světa a života, mluví nakonec i za vyzrání Nezvalova talentu, který se chce tvarů věcí zmocniti těmi nejrozmanitějšími formami, úměrně k jejich ustrojení, mluví tedy za vyzrání formálné, jež je zas nakonec sama rafinovanost. Nezval je dnes rozhodně největší kouzelník moderní poesie, kouzelník skutečně rozený i původní, který poesii vrátil jejímu nejvlastnějšímu úkolu: být strůjcem radosti a opojení. On také jediný pochopil básnickou tvorbu jako radost a rozkoš, jako objevování všech krás a darů, které mohou člověku poskytnout země a svět. Už proto stoji dnes v čele nejen pro bohatství díla, ale i pro jeho, dnes tak vzácný, radostný a jásavý přízvuk.